22. října 2025 - "Průlomové" zrušení presumpce rodičovské účasti v Anglii a Walesu "zajistí, že soudy budou klást bezpečnost dětí nade vše".
Rezonance: když lidskost nezůstane potichu...
Nejdříve pár slov ze světa
Reem Alsalem během tiskové konference dne 26. června 2025 zmiňuje následující (čas od 18:45):
Násilí na ženách a otázky péče o dítě.
(31. května 2019) Platforma podepsaná nezávislými mechanismy OSN a regionálními orgány zabývajícími se násilím na ženách a právy žen vyjádřila znepokojení nad vzorci, které se objevují v různých jurisdikcích světa a které při rozhodování o péči o dítě ignorují partnerské násilí vůči ženám. Tyto vzorce odhalují hluboce zakořeněné genderové předsudky...
WAVE: Vídeň, rok 2022: Ve své zprávě WAVE informuje, že propojení násilí na dětech a násilí na ženách v kontextu domácího násilí, dopady partnerského násilí na děti a otázky péče a styku s dítětem představují zásadní téma, které v posledních letech získává stále větší pozornost — na národní, evropské i širší mezinárodní úrovni.
Naléhavé reformy jsou nezbytné k ochraně žen a dětí před násilím při sporech o péči: OSN expert
OSN dne 23.6.2023 zveřejnila zprávu pro média, expertní postup v oblasti lidských práv, na téma naléhavé reformy k ochraně žen a dětí před násilím při sporech o péči.
Co se děje u nás?
IKEM se jako první nemocnice v Česku připojuje k Chartě proti domácímu násilí
Téměř čtvrtina dotázaných má osobní zkušenost s násilím, více než polovina oslovených uvedla, že ve svém okolí zná někoho, kdo zažil některou z forem násilí ve vztahu. A pětina pak upozornila na to, že ve svém zaměstnání zná někoho, kdo zažívá některou z forem tohoto násilí. "Z těch, kteří domácí násilí osobně zažili, přiznala třetina, že to mělo vliv na jejich pracovní výkon. Nejčastěji šlo o případy, kdy se jednalo o strach nebo ponižování. A právě tyto informace od našich zaměstnanců nám jasně ukazují, že je potřeba nezavírat před touto problematikou oči a jako zaměstnavatel pomoci tyto problémy řešit," říká Mgr. Adéla Heryánová, ambasadorka IKEM v projektu Charty proti domácímu násilí.
V praxi to bude znamenat například zřízení kontaktní osoby pro oběti domácího násilí, možnost anonymní konzultace s psychologem či právníkem z řad odborníků, kteří se problematice věnují, spolupráci s odbornými neziskovými organizacemi nebo zavedení jasných interních postupů, jak podobné situace řešit.
Počet dětí hospitalizovaných na bohnické psychiatrii se zdvojnásobil
"V posledních šesti letech sledujeme výrazný nárůst hospitalizovaných dětí a adolescentů na dětských psychiatrických odděleních," uvedl primář dětského oddělení bohnické psychiatrie Michal Považan.
Největší je ve věkové kategorii mezi 13 a 18 lety. "Je patrné, že neřešené problémy dětí můžou vyústit do sebevražedného nebo sebepoškozujícího jednání," řekl.
Pokus o sebevraždu může být voláním o pomoc, ale i reakcí na závažný stres či šikanu. Jen toxikologické informační středisko, které se zabývá i otravami, řešilo loni takové případy u 469 dívek a 59 chlapců. Před sedmi lety to bylo 37 chlapců a 200 dívek.
Vyjádření odborníků a celebrit
Dětský psychiatr Petr Pöthe: První svědek kauzy Kulínský. FILM VERSUS REALITA - transgenerační přenos
čas od 9:06:
Petr: "v podstatě máte poruchu paměti, čili některé ty věci z minulosti si nemůžete jakoby seřadit, lineárně, nepamatujete si je, ale vy si je vlastně pamatujete, ale nějak odděleně od té své vědomé paměti, protože tam je velmi častá disociace, tzn., že tu část, která je vlastně zneužívaná, jakoby opouzdříte a oddělíte od vědomé části, a pak vás tato část nějakým způsobem pronásleduje, nebo se oživuje v určitých situacích, které by se daly přirovnat k panické atace. A potom jsou tam spojeny tzv. poruchy chování, prostě útěky z domova, sebezraňování, experimentování s různými látkami, které to prožívání jakoby mění, a potom jsou tam samozřejmě depresivní poruchy, poruchy prožívání, poruchy vnímání sebe a velmi častá je tam autoagrese, protože vy se někde obviňujete z toho, že se vám to vlastně stalo a zároveň to chcete popírat, takže vlastně ta vaše osobnost není jakoby ucelená.
Nora: "Ke transegeneračnímu přenosu nejsou žádné důkazy." Je vůbec někde zdokumentovaná modelová situace, kdy se může vzorec přenést?
Petr: "je to poměrně časté, ten vzor, že ta matka je zneužívaná svým otcem a pak má dcery, které zneužívá její partner. To je vzor transgeneračního přenosu, zneužívání v rámci rodiny, podvědomé mechanismy, že ta zneužívaná dcera se zbavuje traumatu tím, že ho opakuje přes svoje dcery s tím, že ona už má nad tím kontrolu, a tím že to schvaluje tak tím jakoby popírá to trauma a zároveň ho potřebuje opakovat, protože, v povaze traumatu je, že ho pořád musíte nějak jako opakovat.
Nora: Tím vy si ho obhajujete, tím vy ho držíte při životě jako normální věc.
Petr: Přesně, protože pokud obhajujete toho, kdo to dělá, tak vy se zbavujete i té viny za to, že vy jste byla zneužívaná.
od času 17:40: Na začátku 90. let tady nikdo koncept sexuálního zneužívání dětí neuznával. Já osobně jsem dělal velký výzkum sexuálního zneužívání dětí v r 98, kde jsme prokázali, že 25 % obyvatelstva referovalo o sexuálním kontaktu s dospělým když byly děti. Všeobecně se dětem nevěřilo, že by se jim takové věci mohly dít. To, že se to dělo na táborech, pionýrských táborech, v církvích, ve sborech, nebo v rodinném kruhu, to se v podstatě popíralo. Popíralo se to i na soudech."
Nora: Kdo zažije v dětství toto, tak ho to poznamená na celý život?
Petr: Může i nemusí a ty výzkumy, stejně jako náš výzkum na lince bezpečí, prokazují, že ty nejvážnější důsledky mají 2 rizikové faktory – že to dělá někdo ke komu máte důvěru (buď člen rodiny, nebo někdo velmi blízký), a za druhé, že vám nikdo nevěří a že to nemáte komu říct. A tyto faktory jsou dlouhodobě prognosticky ty nejhorší, aby vy jste měli pak v celém životě problémy, ve vztazích, s přijímáním jídla ve vztahu, k vlastnímu tělu, v sexualitě, v sebehodnocení, a s vlastními dětmi.
Nora: Ten dojem, které podporovaly novinové titulky "ta děvčata to iniciovala" – vysvětlete prosím. Jak se toto mohlo objevit? Tendence hodit to na ty dívky.
Petr: Byly v podřízeném postavení. Někdo má nad vámi moc a disponuje s vaším osudem. Já se obávám, že to je i dnes. Často slýchám od klientů, obětí sexuálního zneužívání, že jim není věřeno. Ty tresty jsou extrémně nízké.
Petr: Dokonce jsem teď slyšel dokument Robina Kvapila, mluvit soudce, který na kameru řekl, že když malé dítě někdo hladí na přirození, že to přeci ještě není nic vážného. Tohleto řekl normálně na kameru pan soudce.
Nora: Nebyl to pan soudce z krajského soudu v Brně? Tam jsou na to specialisti na tyto výroky.
Petr: Každopádně se obávám, že ta veřejnost je přezírává vůči dětem, a ten obecný názor že ty děti někoho svádějí je tady velmi rozšířený, a je to hlavní příčina toho, proč ty děti to neříkají a proč se z toho viní. Protože ony uvěří tomu, že to sami chtěly. Ta zodpovědnost je vždy na tom dospělém. Ale ve společnosti se to často přesouvá na ty oběti.
Rozhovor Agáty a Ornelly s Janou Bernáškovou
Jana je česká divadelní a filmová herečka a spisovatelka. Rozhovoru je účastna už i její dospělá dcera, která vzpomíná na dětství...
Jana:¨...."A měli jsme paní soudkyni, a má dětská psycholožka říkala, že to je projev lenosti, že místo toho, aby s námi komunikovala a snažila se nám v tom všem pomoct, tak vlastně udělala to, že řekla, že pokud se nedomluvíme, a oba dva říkáme, že dítě je citlivé, tak jí dá do ústavní péče."
Agáta: což je šílené, že toto opravdu ty soudkyně udělat můžou.
Jana: "ano, to můžou. Konkrétně sdělila, že jí dá do neutrálního prostředí, že jí přijde, že oba na dítě tlačíme a že je tam stres a tlak, takže si myslí, že ideální by byla ústavní péče. "
...Jana: ne, ona se tam pořád řešila, ten jeho požadavek, ale my jsme se do toho dalšího stání, což bylo za měsíc a půl, domluvili. Ona by tam možná ústavní péči nedala, ona chtěla možná jenom postrašit. Ale nebylo to dobré řešení, protože nejvíc tlačila na tu matku. Možná si to chtěla zjednodušit, abych podepsala střídavku a šla.
https://www.youtube.com/watch?v=ByWo_2VAGuM
PODCAST POLICIE - rozhovor Hanky s Martinou Petrovičovou - vyšetřovatelka násilné trestné činnosti a mravnostní kriminality
"z výzkumů vyplývá, že ohrožené osoby dokážou odejít od agresora až na pošesté".
Proč se vracejí? "Dojde k incidentu, kdy ta násilná osoba využívá moc/převahu, závislost emoční, ekonomické, sociální závislé osoby. Následuje období klidu a ohrožená osoba si řekne "už se to nestane". Kladou si vinu za svou ty oběti. Pak nastupuje období, kdy násilná osoba přitvrzuje, oběti jsou izolovány. "
Transgenerační přenos násilí v rodinách - to co vidí a zažijí malé děti v rodině. Pokud dochází k násilí k partnerovi, či k dítěti, tak v tom nízkém věku, do věku 6-7 let, ty děti se neumí naprosto bránit, nevědí, co je norma, nedokážou posoudit, že v jiných rodinách to takto není, a vlastně i pokud se to děje jim, tak jim to dělá ta blízká osoba - ta maminka nebo tatínek, a co vlastně dělá dítě když se mu něco stane? Běží za tou svojí blízkou osobou a teď si vemte, že jim prostě dělá někdo blízký a oni neví proč. Tak to je velký problém, žijou v tom často i spoustu let. A neznají nic jiného. Stane se jim to normou, vidí ty vzory, a teprve postupně s věkem získají objektivní náhled na to co se děje jinde a buďto z toho neumí vystoupit a jen velmi málo z nich si dokáže říct já takto nechci žít, prostě ty vzorce jsou tak zažité, že velká část z nich se může v dospělosti postavit do role oběti, a nebo právě do role agresora. A toto je princip transgeneračního násilí a my bychom měli v té společnosti všichni veřejně vystupovat proti tomu, že nebudeme tolerovat jakoukoliv formu násilí. Měli bychom pracovat i s rodiči. Často ten rodič vyrůstal v takové rodině a neumí s tím pracovat. Je to úkol celé naší společnosti.
K věci 19.12.2025 CNN PrimaNews: Jiřina Hofmanová (kriminalistka, spisovatelka a vysokoškolská učitelka)
("R" – reportérka, "H" – paní Hofmanová
R: "já bych se ráda vrátila o krok zpátky, a to je ta prevence z rodičovské pozice".
H: "Tam skutečně záleží na tom, abychom si vybudovali od malička u těch dětí důvěru, aby to dítě, v případě, že nám bude důvěřovat, tak nám bude říkat všechno – co se mu stalo, co mu není příjemné, aby vědělo, jaké doteky na jeho těle jsou ty správné a které jsou špatné a my bychom měli vědět, že až 90 % sexuálních útoků na děti se děje v rodině, a nebo v blízkém okolí té rodiny a tam je potřeba, abychom si uvědomili, že dítě, které žije v takové rodině, kde dochází k sexuálnímu útoku, tak že si možná neuvědomí, že žije ve špatném prostředí, že existuje něco jiného, co tyto prvky neobsahuje."
R: "Jinými slovy má posunuté hranice a pak inklinuje k tomu."
H: Ano inklinuje a přijde mu to normální, že ho například zneužívá otec. A jde i o to, že hodně pedofilů, kteří jsou preferenční, si berou matky s dětmi, nebo je účelově přivedou do jiného stavu, aby se narodilo dítě v manželství, které by mohli později zneužívat"…"a musíme vědět, že pachatel má jednu obrovskou výhodu, že může lhát a může lhát od začátku do konce".
R: "David Kozák usmrtil 14 lidí na Filozofické fakultě. Už jsme dostatečně zanalizovali ten případ?"
H: "Z mého pohledu bohužel aspoň jsem neviděla zpětnou vazbu Policie vzhledem ke společnosti, protože hned po tom útoku na Filozofické fakultě jsem se vyjádřila, resp. jsem doufala, že Policie řekne, co se vlastně stalo, jaká přijala opatření, aby se doopravdy předcházelo podobným trestným činům…my skutečně potřebujeme vědět, a myslím si, že by to bylo i v zájmu celé společnosti, abychom viděli, jak takový člověk se může vyvíjet, protože od nějakého psychického záměru spáchat, nebo prohlášení, že chce spáchat sebevraždu, tak existuje sebevražda taková, že jí spáchá doma, bez jakékoliv veřejné pozornosti, a nebo spáchá tzv. sebevraždu pomocí Policie, a to je to co spáchal ten střelec. A já jsem přesvědčená, že společnost si zaslouží, abychom identifikovali znaky, které pachatel vykazoval – museli to vědět spolužáci, přeci tam existovala spolužačka, která na to upozornila, i ostatní věděli, že byl nějaký zvláštní. Ty znaky, které bychom definovali, tak toho si mohou všimnout nejenom rodinní příslušníci, ale i spolužáci a společnost, myslím si, že bychom to vědět měli a potom můžeme třeba zasáhnout.
R: "tedy nepatříte k zastáncům teorie, že už se nemá o vrahovi mluvit, protože se vlastně nějakým způsobem zveličuje ten čin, dává se o něm vědět, což je možná něco, o čem dotyčný snil.
H: "Dobře, ale to je ten vlastní útok. Ale ty znaky, které on vyjadřoval, jako člověk, který se k něčemu takovému chystá, tak to si myslím, že když se to zobecní, samozřejmě můžeme vycházet ze studií, které jsou zahraniční, je jich hodně a Policie je má, tak říct a zobecnit ty znaky konkrétních pachatelů a s těmi seznámit společnost.
S koučem Petrem Kinkorem o roli advokáta v rozvodu s narcistní osobou
"Narcisté umí nasadit velmi líbivou masku, dokáží se projevovat velmi mile a skromně, ale jakmile se ocitnou v defenzivě, přecházejí do silné arogance."
"Nejničivější důsledky této povahy se projevují v mezilidských, zejména partnerských a rodinných vztazích, a to díky potřebě získat kontrolu nad druhým člověkem, neschopností sebereflexe, neschopností převzít odpovědnost za své jednání a soustavným vyvoláváním pocitu viny. Povaha narcisty se typicky neprojeví hned. Na začátku vztahu bývá okouzlující, obětavý a dokáže navodit dojem až osudového souznění. Postupně se však ve vztahu začíná projevovat skutečná povaha takového člověka, kdy svého partnera pozvolným procesem, který se nazývá přerušované upevňování, dostane do pozice závislosti na jeho názorech, náladách a emočně pozitivním přijetí. Pokud je na narcistovi například v průběhu mateřské a rodičovské žena finančně závislá, je zpravidla dílo zkázy dokonáno i faktickou materiální závislostí."
Petice za odpovědné rozhodování v opatrovnických sporech týkajících se dětí
Cílem petice je upozornit na nejzávažnější systémové nedostatky současného opatrovnického systému při rozhodování o úpravě poměrů k nezletilým dětem. Jeho správné nastavení má zásadní dopad na životní podmínky tisíců rodin a dětí ročně s dalekosáhlou mezigenerační zátěží.
2/2016 zpravodaj SOOD - Unikátní projekt na ochranu dětí MPSV zavrhlo
"Již v roce 2005 předložil fond ohrožených dětí ministerstvu práce a sociálních věcí projekt, který by zajistil, aby všechny případy týraných a zanedbávaných dětí byly včas odhaleny."
Tuto změnu ale MPSV nakonec nepodpořilo. Vzhledem k nárůstu počtu týraných a jinak ohrožených dětí snad změní názor. Pokusíme se také přesvědčit poslance a senátory, aby změnu přijali i přes případný nesouhlas MPSV.
https://www.sood.cz/wp-content/uploads/2020/12/zpravodaj-SOOD-2016-2.pdf
