Partnerský vztah versus rodinný vztah
Partnerský vztah začíná poznáváním, zjišťováním potřeb druhého, plněním potřeb partnerů navzájem, čímž se partnerský vztah kontinuálně upevňuje.
S příchodem dítěte se pozice ve vztahu podstatně mění.
Rodinný vztah je již upevněn automaticky, a to právě příchodem dítěte. Pozice partnerů/rodičů je v rodinném vztahu odlišná, jeden více pečuje (mateřská dovolená, rodičovská dovolená), druhý více pracuje. Zcela logicky je pracující rodič v silnějším postavení (zejména ekonomickém) v rodinném schéma a druhý rodič se stává tzv. ohroženým rodičem. V tomto momentu vztah zdravě pokračuje dál pouze za předpokladu, že rodiče ctí principy manželství, tedy vzájemnou podporu, pomoc, rovnost a sounáležitost. Rodiče jsou schopni ctít tyto principy pouze v případě, pokud mají tyto principy zažité (naučené) ze svého dětství, od matky, od otce, ze své širší rodiny. Pokud rodič principy nectí, vznikají různé druhy domácího násilí, které v mnoha případech vyústí právě do rozvodové fáze.
Manželství, rozvodové řízení a opatrovnické řízení - v ČR
Tvrzení, že "Děti nesmí být obětí sporů mezi rodiči", či soudců, kteří po rodičích požadují, aby "upozadili jakýsi svůj konflikt, vyvarovali se konfliktním situacím a postupovali v co nejlepším zájmu dítěte, který by měl být stěžejní pro oba rodiče, aby jeho záležitosti byly řešeny dohodou rodičů a nikoli soudními rozhodnutími" lze vnímat jako důsledek nenahlédnutí do celkové problematiky rodinného schéma.
Je třeba si uvědomit, že projev zájmu o péči ze strany rodiče automaticky neznamená zájem skutečně pečovat o dítě a zároveň pečovat o dítě s láskou. Není vnímáno, že příčinou těchto řízení (řízení ve věci péče o dítě a stanovení výživného) není ve skutečnosti konflikt rodičů, nýbrž právě snaha jednoho rodiče o dosažení takového stavu, který bude v zájmu dítěte, tedy konkrétně, že dítěti bude zabezpečeno šťastné a spokojené dětství v bezpečné rodinné domácnosti.
Dohoda mezi rodiči, tak jak je požadována, je v praxi možná pouze v případě, kdy oba rodiče fungují na výše uvedených principech vzájemné podpory, pomoci, rovnosti a sounáležitosti. Zjištění z praxe však ukazuje, že právě nedodržování těchto principů manželství je důvodem pro rozvod a dle sociologických průzkumů se domácí násilí různého druhu, jako důsledek nedodržování principů manželství, projevuje v každé 3. rodině v České republice.
Dohoda mezi rodiči v zájmu dítěte, tak jak je vyžadována, je stěží v praxi možná, neboť často právě jeden rodič vzájemnou podporu, pomoc, rovnost a sounáležitost odmítá.
Fakticky je tedy návrhem zákona (sněmovní tisk 728, Senátní tisk č. 145) i současnou praxí soudců vyvinut tlak pouze na druhého rodiče, který je však tzv. ohroženým rodičem, kterého má stát chránit, stejně jako dítě.
Tvrzení v důvodové zprávě ke sněmovnímu tisku č. 728, že "stávající právní úprava rozvodu obsahuje některé prvky, které jsou z hlediska aplikační praxe i právní teorie hodnoceny jako překonané. Nelze se přitom domnívat, že by na zachování prvků existoval veřejný zájem či zájem na ochraně některého z manželů." Naopak zde jednoznačně existuje podstatný zájem na ochraně některého z manželů, konkrétně ohroženého rodiče, a taktéž zájem na ochraně bezpečného prostředí domácnosti, kde se dítě nachází a ve kterém má prožívat šťastné a spokojené dětství, tedy fakticky zájem na ochraně potřeb dítěte.
V rodinách existuje domácí násilí různého druhu (fyzické, psychické, sociální, ekonomické atd.), a rozpad rodinného vztahu je pouhým důsledkem. Příčinou násilí je právě nefunkčnost rodinných principů, které si přinášíme z vlastního dětství.
Je nutné tvořit zákony tak, aby chránily a regulovaly situace, které v rodinném schéma v praxi vznikají a vznikat nemají, neboť hlavním cílem statusu manželství je chránit rodinu, přičemž chránit rodinu - rodiče a děti, je nutné i v rozvodové fázi, která má následně nesmírně závažný vliv na budoucí život rodičů a dětí po rozvodu. Více v sekci "O mně", ve zprávě "MPSV a MS".
Jak se o těchto tématech mluví v zahraničí?
Reem Alsalem - červen 2025 Zvláštní zpravodaj pro násilí na ženách a dívkách - Rada OSN pro lidská práva:
- "Důkazní břemeno podle mezinárodního práva musí v každém případě klást důraz na pachatele a ne na oběť, protože jinak oběť ve skutečnosti znovu viktimizujeme."
"Některé modely neberou v potaz systémovou mocenskou nerovnováhu mezi muži a ženami, a proto hrozí, že koncept souhlasu bude neúmyslně znevažován vůči obětem v trestním řízení. To se děje například tehdy, když se soudy, i když mají určitý specifický model dohody, příliš soustředí na chování oběti a nesoustředí se na to, zda jsme vůbec měli nějaký kontext, který zachovává beztrestnost, a kontext, který ignoruje komplexní trauma, které z toho mohlo vyplynout."