Jako příčinu vidíme často chybně to, co nám způsobilo bolest. Dál se neumíme dostat, protože bolest je příliš silná.
Příklad: často se v rozsudcích setkávám s příčinou rozvodu "milenec", "milenka. Je to ale správně?...Ne, to není skutečná příčina rozvratu manželství...musíte jít dál do minulosti...mnohem dál, než si možná teď myslíte. Příčina, proč se manželství rozpadlo, je daleko v minulosti. A tento vzorec se Vám bude opakovat do té doby, dokud jej nezměníte právě vy sami.
Pojďme si ukázat pokus o hledání příčiny na příkladu z praxe.
Začínáme zcela logicky od konce a snahou je dostat se až na úplný začátek....a ukazujeme pouze to, co je prokázané a bylo řečeno v oficiálních sdělovacích prostředcích.
(Nepovažujte tento příklad z praxe za jednostranný, namířený proti mužům. Můžete ho totiž zcela identicky použít i na násilnou ženu. Pokud se Vám podaří odhalit příčinu, věřte, že je stejná pro oba případy. V sekci "Důsledky" jsou případy psychického či fyzického násilí páchané muži na dětech, i ženami na dětech).
Žádoucím cílem této studie je, abychom vyčistili příčinu těch důsledků, které týrají naše děti, milující maminky a milující tatínky.
1) Chlapec spáchal sebevraždu, neboť měl psychické problémy.
Je toto skutečná příčina? ne, není. Toto je důsledek něčeho, co nastalo předtím...
2) Chlapec byl nešťastný, trpěl depresemi, neměl pro co žít, nechtěl chodit domů, bál se otce, otec se k němu nechoval s láskou, týral ho - psychicky i fyzicky. U soudu vypovědělo o týrání chlapce velké množství na sobě nezávislých svědků. Otec byl v r roce 2025 odsouzen za týrání syna, neboť následkem týrání spáchal sebevraždu.
Je toto skutečná příčina? Chlapec se jistě zabil důsledkem týrání ze strany otce, ale nemuselo se tak stát. Není to příčina. Je to taktéž důsledek něčeho, co nastalo předtím...
3) Proč žil chlapec s násilným otcem...
Matka bojovala v roce 2016 o svěření syna do své výhradní péče. Poukazovala přitom během soudního řízení na násilí páchané ze strany otce v rodině a tedy zcela logicky nepodporovala rozšířený styk dítěte s otcem. Matka boj o péči prohrála, syna na základě rozhodnutí soudu vídala minimálně, pouze jednou za 14 dní na víkend. Syn se bál hovořit o násilí ze strany otce před matkou. Bál se případné reakce otce.
Je tedy skutečnou příčinou rozhodnutí soudu a OSPODu o svěření dítěte do péče otci?
To, že soudci a OSPOD pracovníci rozhodli proti zájmu dítěte prožít dětství ve štěstí, lásce a porozumění jistě má za důsledek vše výše uvedené, ale proč tak rozhodují?
Proč soud a OSPOD ublížil milující matce a dítěti, a dítě svěřil proti jeho vůli do péče právě násilnému otci? Proč rozhodl jednoznačně proti zájmu dítěte, neboť dítě má vyrůstat ve štěstí, lásce a porozumění, a to jak to cítí jen a jen dítě, jak přikazuje České republice Úmluva o právech dítěte?
pojďte tedy ještě dál do minulosti.. tam se pokuste hledat příčinu.
Organizace šance dětem https://sancedetem.cz/cochemska-praxe zmiňuje, že Cochemská praxe se začala uplatňovat v ČR od června 2016, a to Okresním soudem v Novém Jičíně. Jak však praxe ukazuje (Důsledky), její výskyt v ČR nastal mnohem dříve.
Střídavá péče v Česku je prakticky možná od roku 1998 (tehdejší zákon o rodině). Aktuálně střídavou péči upravuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který nabyl účinnosti 1. ledna 2014.
Jurgen Karl Rudolf je jedním ze zakladatelů Cochemské praxe v r. 1992. V projevu (k poslechnutí v odkazu výše) je pro pochopení příčiny nutné vyzdvihnout tyto základní myšlenky, přičemž to, co by nemělo uniknout Vaší pozornosti, je zvýrazněno tučně:
- díváme se na péči očima dítěte, což však ale podle této praxe znamená, že dítě si rozvod nepřeje, přeje si zůstat s oběma rodiči.
- na názor rodičů se nebere ohled - jeden je takový, druhý jiný, zapomeňte tedy na diagnózy (násilí a bezcitnost jednoho z rodičů bez rozsudku o vině tohoto rodiče tedy neexistuje, na minulost se nehledí). Tato myšlenka je v současné společnosti velmi zakořeněna, a částí obyvatelstva je veřejně komunikována (níže detail)*.
- instituce (OSPOD, znalci, psychologové, právníci) spolu spolupracují. Jejich cílem je vzdělávat rodiče tak, aby jednali v zájmu dítěte, což je právě vztah s oběma rodiči.
- pokud jeden z rodičů trvale či opakovaně druhému rodiči brání v péči, takové chování je důvodem, aby soud rozhodl jinak (neboli budete-li hovořit o násilí, či bezcitnosti rodiče bez rozsudku o vině, je důvodem, aby soud rozhodl jinak).
- díváme se na péči očima dítěte znamená vcítit do dítěte, aby ve zvolené péči bylo šťastné, spokojené, žilo v lásce a porozumění a to právě z pohledu dítěte. dítě si v mnoha případech rozvod rodičů naopak fakticky přeje a že chce zůstat pouze s jedním z rodičů, neboť druhý rodič během vztahu ve společné domácnosti o dítě neprojevoval zájem, tedy k formálnímu zájmu o péči ho motivují jiné důvody, nebo druhý rodič pečoval, nikoliv však s láskou. Důležitý je rozbor minulosti vztahu a dále rozhovor dítěte s odborníkem, u kterého se dítě bude cítit v bezpečí, nebude se bát hovořit, přičemž hovory by měly být za účelem případného přezkoumání (hrozící manipulace a navádění) vždy nahrávány a to včetně rozhovorů se soudcem.
- Dle Úmluvy o právech dítěte, členské státy uznávají, "že v zájmu plného a harmonického rozvoje osobnosti musí dítě vyrůstat v rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění".
diskuze mezi panem Hodinou (Unie otců), dále jen "H" a různými dotazovateli, dále jen "D"
zakořeněné názory
H: Je potřeba si říct "kdo je násilník". Je to ten, koho někdo označí, že je násilník, aniž by to bylo prokázáno? D: prokazatelný násilník. H: je potřeba si říct: míra násilnosti, protože nějaké násilí jsme asi někdy, i třeba, že jsme někoho šťouchli, nebo něco takového drobného, udělali, asi někdy v životě každý, to si přiznejme…." D: no to by asi úplně být nemělo. H: a za další, je potřeba asi rozlišit to, vůči komu to násilí bylo. Jako nesměšovat vztah rodič dítě a vztah mezi rodiči, protože vztah mezi rodiči se jejich rozchodem nějakým způsobem modifikuje. Hana Šindlerová (ONŽ): "ještě k těm Vaším trestním atakům, prosím Vás, když někdo je násilník, tak obvykle opravdu nemůžeme debatovat jestli násilí na dítěti je horší než násilí na ženě. Prosím Vás jednou je to násilník a od toho tady máme trestní řízení. To že ty sazby v ČR jsou příliš nízké, to, že ta Policie ne příliš přistupuje k vykázání násilníka z domácnosti, to bych Vám mohla ukázat na našich případech". H: Zkuste říct, co je prokazatelně násilnická osoba? D: Pokud máte důkazy o tom, že matku mydlí a dítě taky a psychicky je ničí. H: Je to tedy osoba, která byla pravomocně trestně odsouzená za násilí? D: Ne, pravomocně ne. H: Takže to jsou nějaké řeči. D: Ne toho člověka zbije a ten člověk jde k lékaři a má prokazatelné modřiny; pokud to dítě chodí k psychologovi a má šrámy na duši, že se počůrává, že nemůže normálně fungovat, tak zdali je to v pořádku, dávat do péče děti takovému rodiči. H: Víte já už jsem se potkal s tolika falešnými obviněními z násilí, že na takovéhle řeči nedám. Je potřeba, aby to bylo skutečně prokázané, pak máme se o čem bavit, ale v mnoha případech došlo i k nějakému sebepoškozování té maminky, která chtěla to hodit na toho tatínka.
H:"dítě potřebuje oba rodiče a asi bychom se neměli tolik rozpitvávat v minulosti, ale spíš řešit tu budoucnost. To co bude."
Kulatý stůl: Děti jako rukojmí systému? - 17.03.2025 lze vyhledat pod filtrem "Volby do PSPČR 2021" a doporučuji jej zhlédnout celý, neboť i tento obsahuje důsledky.
Z článku deníku RESPEKT z roku 2018 je výstižné citovat následující "V Reflexu jsem psal o panu inženýrovi Aleši Hodinovi, respektive o jeho mimořádně konfliktních bojích o syny s jeho dvěma rozvedenými manželkami. Pan inženýr Hodina je i vášnivým facebookovým diskutérem. Když nasdílel svůj výše zmíněný článek, proč nepodporovat samoživitelky, na Facebook, napsal pod něj do diskuse: "Tak to vypadá, že se sem slézají všechny ty svině, které upírají dětem tátu. Příspěvek je dobře vyprovokoval." V diskusi mu odpovídá uživatelka Facebooku slovy: "Dej bůh, ať nemá dítě povahu po vás." A Hodina reaguje opět jako pravý gentleman: "Bojíte se, že se takovým sviním, o kterých mluvím, vzepřou?" A dále pokračuje: "K některým ženám opravdu úctu nemám a nemohu mít." "A to učíte i své děti. No potěš koště teda," odpovídá mu diskutérka. "Ano, učím a budu učit. Ženy, které odstavují otce od dětí, si úctu nezaslouží," triumfuje pan inženýr."
"Pan inženýr Hodina nemá — kromě mimořádně konfliktního a kontroverzního průběhu vlastních porozvodových sporů — naprosto žádnou kvalifikaci přednášet o rozvodech. Zato je autorem řady článků o rozvodech, jež u příčetného člověka vyvolávají žaludeční nevolnost. Zvlášť dobrý je text statě Proč nepodporovat samoživitelky a pozornost vzbudí i úvaha Znásilnil dívku a vzal si ji za ženu, kde říká, že je dobré, aby si oběť znásilnění svého agresora vzala za muže."
O panu Hodinovi se v roce 2018 vyjádřila zastupitelka Prahy 5 Naděžda Priečinská deníku REFLEX následovně: "Extrémní, hrubě urážlivé a agresivní projevy pana Hodiny, o kterých píšete, považuji za nepřijatelné a zásadně je odsuzuji. Tyto souvislosti týkající se jeho prezentace, přesahují hranice svobodného vyjádření odlišného názoru a stávají se vulgární agresí. S ohledem k uvedenému se tedy od uvedené akce distancuji. Dnes jsem také požádala radu MČ o zrušení mé záštity nad touto akcí."
I přesto, že se zastupitelka Prahy 5 vyjádřila v roce 2018, že projevy pana Hodiny přesahují hranice svobodného vyjadřování odlišného názoru a stávají se vulgární agresí, aktuálně, v roce 2025 pan Hodina stále veřejně vystupuje, předává vizitky a letáky na oficiálních akcích (kulaté stoly Poslanecké sněmovny, kulaté stoly Senátu, odborné workshopy atp).
- Státní zdravotní ústav uvedl "Domácím násilím se rozumí týrání fyzické (tělesné), psychické (duševní), sexuální nebo ekonomické mezi blízkými osobami, ke kterému dochází opakovaně v jejich soukromí, mimo kontrolu veřejnosti." https://www.nzip.cz/clanek/101-domaci-nasili-zakladni-informace a odehrává se v každé 4. rodině https://szu.gov.cz/wp-content/uploads/2023/02/domaci_nasili_11_B_C.pdf
- Důvodová zpráva ze dne 29.5.2024: "Jedním z důvodů nízké míry nahlašování případů domácího násilí a vyhledání odborné pomoci je vysoká míra bagatelizace, svalování viny na oběti a také neřešení domácího násilí v jeho počátečních fázích." https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2025-78/souvislosti
- Statistika kriminality Policie ČR: "statistika kriminality nepracuje s pojmem "domácí násilí". Informace, které nebyly žadateli poskytnuty, považuje za požadavek na vytvoření nové informace." https://policie.gov.cz/clanek/domaci-nasili-statistiky.aspx
- STATISTICKÁ ROČENKA DOMÁCÍHO A GENDEROVĚ PODMÍNĚNÉHO NÁSILÍ V ČR (Materiál byl zpracován řešitelem Odboru rovnosti žen a mužů v rámci projektu OPZ Plus Koordinace plnění Strategie rovnosti žen a mužů na léta 2021-2030):
k zamyšlení 1): vidíme, co bylo registrováno. Víme, že oběti se bojí nahlašovat. Ročenka vznikla na základě statistických dat poskytnutých Policejním prezidiem ČR a Ministerstvem spravedlnosti, tedy nahlášenými a prokázanými případy. Nebylo by pro celkový obraz vhodné k tomu doplnit i násilí na dítěti či páchané na rodiči, ohlášené rodičem či dítětem OSPODu? Nedostává se do fáze registrace pouze minimální množství případů? psychické násilí lze stěží účinně prokázat, je vůbec možné to požadovat na úkor štěstí, lásky a spokojenosti dítěte?
k zamyšlení 2): Pokud má být cílem, aby dítě mělo šťastné a spokojené dětství, není nejčistší metodou vzhlížet k minulosti rodinného vztahu a k názoru dítěte, tedy jak vnímá svůj vztah k matce a k otci?
k zamyšlení 3): Pokud bychom dětem věřili a respektovali jejich přání, nezamezíme tím negativním důsledkům, které v praxi vznikají?
k zamyšlení 4): Když se násilí nachází v každé 4. rodině (některé sdělovací prostředky uvádí již v každé 3. rodině), pak jaké manželství se podle Vás bude spíše rozvádět? To bez násilí nebo to s násilím? A pokud se toto manželství s násilím rozvádí a zároveň vznikne spor rodičů o péči, kdy dítě si přeje být pouze s jedním z rodičů z důvodu psychického či fyzického týrání, které lze v praxi jen velmi obtížně prokázat, kdo získá dítě do péče? Bude to násilný rodič, nebo milující a doposud pečující rodič?
k zamyšlení 5): Koho je podle Vás jednodušší utišit? Oběť nebo agresora? Předtím, než odpovíte, si poslechněte vyjádření JUDr. Lucie Hrdé, advokátky, která se specializuje na trestní právo, domácí násilí, stalking a rodinné právo. V trestním řízení zastupuje klienty v rámci obhajoby i jako zmocněnec poškozených. V právu rodinném zastupuje rodiče ve věci nezletilých dětí i manžele při vypořádání SJM a rozvodech.
https://www.facebook.com/reel/1525882278780140
https://www.facebook.com/DVTV.cz/videos/1091152209193522
k zamyšlení 6): Jaký máte názor na vyjádření paní Reem Alsalem? Tisková konference: Reem Alsalem, zvláštní zpravodajka pro násilí na ženách a dívkách – Rada OSN pro lidská práva
Tak už víte, jaké vlivy působí na opatrovnická řízení v ČR. Proč ale?
Proč se nezjišťuje historie vztahu, tedy zdali oba rodiče o dítě s láskou pečovali, či který z rodičů doposud o dítě s láskou pečoval a v jakém prostředí bylo dítě skutečně spokojené tak, abychom zabezpečili, že dítě bude vyrůstat ve štěstí, lásce a porozumění, tak jak nás zavazuje Úmluva o právech dítěte?
Proč se dítě dostává do střídavé péče pouze na základě faktu, že o to rodič požádá? Proč soudy rozhodly o svěření dítěte do výhradní péče nemilujícího rodiče, když dítě si péči nepřálo a ohrožený rodič nepodporoval vztah s tímto rodičem právě z důvodu , že chtěl zabezpečit, aby dítě vyrůstalo šťastné a bez psychické či fyzické bolesti?
Je potřeba jít tedy ještě dál...
- podíl žen ekonomicky neaktivních vlivem pečovatelských povinností je jeden z nejvyšších v EU,
- rozdíl v zaměstnanosti žen, které mají dítě mladší šesti let a žen bez dětí byl v EU nejvyšší,
- V rozdílu v míře zaměstnanosti žen a mužů ve věku 20 – 64 let patří Česká republika dlouhodobě k nejhorším zemím v rámci EU.
A čím to odstraníme dle strategie? Opatřením pro odstranění generových nerovností a dosažení stavu, kdy mohou ženy i muži plně rozvíjet svůj potenciál bez ohledu na pohlaví. Cílem je zlepšit kvalitu života všech lidí a dosáhnout stavu plně srovnatelného s vyspělými evropskými státy.
Matky chtějí pracovat. Systém jim to však musí umožnit. V ČR tvoří částečné úvazky jen 6 % pracovních pozic, zatímco průměr EU je 18 %
"V Česku pracuje zhruba jen polovina matek dětí mladších čtyř let, i když většina z nich by ráda měla alespoň částečný úvazek. Upozornila na to ekonomka Klára Kalíšková z think-tanku IDEA při CERGE-EI a z Fakulty informatiky a statistiky VŠE v Praze. Kdyby všechny matky mohly pracovat podle svých preferencí, tedy pokud by odpadly bariéry ve formě nedostatku předškolních zařízení a firmy by více nabízely částečné úvazky, státní rozpočet by si podle ní polepšil o miliardy."
19. 3. 2025
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-matky-malych-deti-chteji-pracovat-ale-casto-nemohou-40513561
Příklady "jak na to" z vyspělých států:
Nizozemsko: po celá desetiletí se drželo tradičního modelu, kdy byl muž vnímán jako živitel rodiny. Jenže v 80. a 90. letech 20. století vstoupily na trh práce ženy s částečnými úvazky. Částečné úvazky jsou standardem - Matky mohou postupně navyšovat pracovní dobu podle potřeb rodiny.
Německo: rok 2023: V roce 2023 pracovalo v Německu 31 % zaměstnanců na zkrácený úvazek (z toho 13 % jsou muži). Trend se na mnoha pracovištích ale stále ubírá spíše směrem k preferenci osobního života. V loňském roce provedlo 45 německých firem šestiměsíční experiment, kdy přešly na čtyřdenní pracovní týden. Zaměstnanci tak měli možnost fungovat méně hodin za stejnou mzdu.
Odborníci tvrdí, že za malým počtem odpracovaných hodin nestojí lenost, ale strukturální síly, které zejména ženám ztěžují práci na plný úvazek. Podle statistického úřadu Evropské unie pracovalo v roce 2023 na částečný úvazek 48 procent německých zaměstnaných žen. U mužů to bylo jen něco přes deset procent. Mezi matkami tento podíl představoval dokonce 65 procent. Mnoho škol totiž končí výuku brzy odpoledne a družiny na tom s otevírací dobou nejsou o moc lépe, což rodičům možnost pracovat na plný úvazek ztěžuje.
Belgie: V únoru 2022 si Belgičané vybojovali právo na kratší týden bez snížení mzdy a zákon oficiálně vstoupil v platnost 21. listopadu 2023. Můžou se tak sami rozhodnout, jestli budou pracovat čtyři nebo pět dní. Tehdejší premiér Alexander de Croo vyjádřil naději, že tato změna pomůže pružnosti belgického pracovního trhu a usnadní lidem skloubit rodinný život s kariérou.
Island: zastáncem čtyřdenního pracovního týdne již dlouho a mezi lety 2015 až 2019 provedl výzkum důsledků tohoto trendu. Projektu se zúčastnilo 2,5 tisíce zaměstnanců, což je jedno procento celkové pracovní síly v zemi. Těmto lidem byl zkrácen úvazek ze 40 hodin na 35 bez snížení mzdy a výsledky ukázaly zlepšení v oblasti produktivity, spokojenosti a wellbeingu.
https://www.finance.cz/552527-zkracene-uvazky-nemecko/
Japonsko začalo tento trend prosazovat již v roce 2021 jako součást plánu na řešení přepracovanosti, psychických problémů a klesající porodnosti. Pro zaměstnance veřejného sektoru platí kratší týden oficiálně od dubna letošního roku.
2) zvýšit místa ve školkách a dětských skupinách
3) zvýšit flexibilitu na trhu práce
– Firmy dostatečně nenabízejí práci z domova, sdílené pozice nebo projektovou spolupráci.
Nejdříve pojďme daleko do minulosti...roky 1996-2018
vidíme, že v prvním rozhodnutí je dítě velké míře svěřeno do péče matky; s postupem let tento trend klesá. Do péče matky se dítě v prvním řízení dostává většinou prostřednictvím dohody rodičů (tedy jeden rodič projevuje zájem o péči, druhý neprojevuje zájem o péči, popř. pouze o styk s dítětem).
Zde se tedy zaměstnanost žen a matek malých dětí podle strategie evidentně nezvýší - pro rovnocennost práv otců a matek zde není prostor.
k zamyšlení 1): rodič, který neprojevuje zájem o péči, nesmí být všeobecně nucen k péči, hrozilo by násilí páchané na dítěti (nechci pečovat může mít za důsledek: nebudu pečovat s láskou). Zde by byl postup rovnocenné péče jednoznačně proti zájmu dítěte, neboť základním předpokladem je, že rodič musí o péči projevit upřímný zájem.
k zamyšlení 2): nutit rodiče k péči lze pouze za ojedinělých mimořádných situací: a) závažná nemoc pečujícího rodiče, přičemž tento rodič výslovně o výpomoc požádal (vysoký stupeň rakoviny apod.), b) nemoc dítěte, která náročností ohrožuje zdraví pečujícího rodiče. V obou případech však musí být splněna podmínka, že dítě bude v dočasné situaci žít ve štěstí, lásce a porozumění, tzn., že se druhý rodič během této mimořádné situace bude chovat k dítěti s láskou.
k zamyšlení 3): Je to skutečně vždy dohoda? Ženy vypovídají v praxi i o metodě "nechám ti dítě jen, když mi necháš majetek" - vzniká zde tedy riziko vazby prvního rozhodnutí na následné nerovné rozdělení SJM dohodou. Je tedy potřeba záchranná brzda pro ochranu obětí nerovného rozdělení SJM.
V následném řízení, tedy "změna péče", už významně vede svěření do péče otci, a významný podíl má i střídavá péče.
k zamyšlení 1): Co otce skutečně vede ke změně názoru? Proč neprojevoval zájem a názor změnil? Může to být i neochota platit výživné, či pomsta neposlušnému rodiči po vypořádání SJM. Je dítě ve zvolené péči skutečně šťastné?
k zamyšlení 2): SJM není v průběhu manželství systémově chráněno - práva stanovená zákonem nelze v průběhu manželství v praxi vymáhat pokud není vůle ze strany druhého manžela; Oficiální výzkumy z porozvodové fáze jsem nenalezla (rozhovory s rozvedenými rodiči, rozhovory s dětmi s časovým odstupem po svěření do péče). Výzkum s vazbou na rozsudek v ČR je k dispozici v sekci "O mně".
....a ještě si pojďme ukázat aktuálnější data (2017-2024):
1) Péče pro případ rozvodu a první rozhodnutí
Statistika Ministerstva spravedlnosti ukazuje, že prvním řízením se dítě často svěřuje do péče matky a to primárně na základě dohody rodičů, tedy otec dle statistik spíše neprojevuje skutečný a upřímný zájem o péči.
Platí tedy to, co již bylo zmíněno: zde se zaměstnanost žen a matek malých dětí podle strategie evidentně nezvýší - pro rovnocennost práv otců a matek zde není prostor.
Opět je vhodné připomenout: rodič nesmí být všeobecně nucen k péči, hrozilo by násilí páchané na dítěti (nechci pečovat může mít za důsledek: nebudu pečovat s láskou).
Roste nám však také společná a střídavá péče dohodou.
k zamyšlení 1): Je to však skutečně dohoda? Nebo spíše výsledek strachu rodiče, že by dítě bylo svěřeno do ústavní péče či výhradní péče druhého rodiče? Jsou děti ve střídavé péči skutečně spokojené? Žijí ve štěstí, lásce a porozumění?
2) Další rozhodnutí (změna péče)
Statistika Ministerstva spravedlnosti ukazuje, že při dalším rozhodnutí (změna péče), kdy otec tedy již projevuje zájem o péči, získává dítě do výhradní péče primárně právě otec a významně stoupá střídavá péče.
k zamyšlení 1): Není to tak, že uměle státem nařízená rovnocenná péče - rovnost matky a otce, neboli výchozí model střídavá péče, způsobuje v praxi to, že buď střídavou péči jako rodič akceptuji a pokud ne, tak dítě bývá svěřeno do péče toho kdo nebrání vztahu s druhým rodičem, jak jsme se již dozvěděli výše z vlivů působících na opatrovnická řízení?
k zamyšlení 2): Co vede otce ke změně názoru? Proč najednou vyžaduje péči, kterou dříve nechtěl? Může to být i neochota platit výživné, již vypořádané SJM ve prospěch otce, pomsta matce? Je dítě ve zvolené péči skutečně šťastné?
k zamyšlení 3): Není to tak, že model střídavé péče/rovnocennosti je model vyžadující respektu otce vůči matce a matky vůči otci a pokud jeden druhého nerespektuje, ztrácí péči? více v sekci "Důsledky" a "O mně".
k zamyšlení 4): rovnost muže/ženy nebo manžela/manželky se týká pouze dvou osob, tam vyrovnávat rovnost systémově je tedy naprosto v pořádku. Jedná o dvě osoby proti sobě stojící. Lze však postavit na roveň matku a otce, když ve vztahu je i třetí osoba mající svá práva? Nevyvoláváme tím právě významné riziko vzniku násilí u případů, kdy jeden z rodičů k dítěti lásku necítí a dítě necítí lásku od tohoto rodiče?
A nyní několik nedávných oficiálních vyjádření:
"ESLP: Dle Soudu statistiky předložené vládou nepotvrdily tvrzení stěžovatele o nepřímé diskriminaci. Místo toho ukazují rostoucí trend v průběhu let směrem k soudním rozhodnutím nařizujícím střídavou péči, a to i v případě, že rodiče nesouhlasí. "
k zamyšlení: k samotnému výsledku tohoto případu je vhodné dodat, že z hlediska vývoje současné praxe se jedná o výsledek řízení v naší společnosti ojedinělý; k faktům je tedy vhodné dodat, že matka a otec jsou oba soudci v ČR, tedy z hlediska odborného oba ví, jak nejlépe skutečnosti soudu prokázat a jak dosáhnout zanesení důkazů do spisu; v tomto případě to byly znalecké posudky a výpověď dítěte.
https://msp.gov.cz/web/msp/rozcestnik/-/clanek/eslp-%C4%8Desk%C3%A9-soudy-otce-nediskriminuj%C3%AD.-%C5%A1trasbursk%C3%BD-soud-nevyhov%C4%9Bl-st%C3%AD%C5%BEnosti-otce-kter%C3%BD-se-dom%C3%A1hal-sv%C4%9B%C5%99en%C3%AD-d%C4%9Bt%C3%AD-do-st%C5%99%C3%ADdav%C3%A9-p%C3%A9%C4%8De-a-sn%C3%AD%C5%BEen%C3%AD-v-1
"Míra zaměstnanosti žen dlouhodobě zaostává za muži, rozdíl se však postupně snižuje."
https://csu.gov.cz/zamestnanost-a-mzdy-zen-a-muzu?pocet=10&start=0&skupiny=30,42&razeni=-datumVydani
citace paní Decroix: "Rovnocenná péče znamená, že oba dva rodiče mají rodičovskou autoritu i po rozvodu, a pokud jeden z rodičů tu rodičovskou autoritu nevykonává, řeknu např. neplatí výživné, vůbec se s dítětem nestýká, nemá o něj zájem, v tom okamžiku je možné tu rodičovskou autoritu nějakým způsobem omezit. Ale rovnocenná neznamená rovnoměrná."
https://www.facebook.com/reel/1083289629866358
Tento reel jsem komentovala i já, své příspěvky uvádím níže:
...na svou otázku jsem do dnešního dne neobdržela reakci, která by byla skutečnou odpovědí. Stále na ní tedy čekám.
Zdravá rodičovská autorita spočívá v kombinaci bezpodmínečné lásky a respektu s nastavením jasných a pevných hranic a důslednosti. Rodič by měl být pro dítě opora a průvodce, který je zároveň autoritou ve smyslu ochrany, podpory zdravého vývoje a vedení, nikoliv autoritářem, který dítěti pouze nařizuje. Klíčové je otevřeně komunikovat, naslouchat a být důsledný, ale zároveň dítěti ponechat prostor pro samostatnost a učit ho zodpovědnosti.
k zamyšlení 1): Je možné dát na roveň práva matky a práva otce, tedy aplikovat tzv. rovnocennou péči - přiznat každému rodiči výchozí model rodičovské autority, když jsou tím přímo dotčena i práva dítěte, která ČR musí zabezpečit, tedy život dítěte ve štěstí, lásce a porozumění? Nejdou tyto vzájemná práva rodičů a právo dítěte v praxi právě proti sobě? Tedy pokud právo rodičů na rovnocennou péči existuje, právo dítěte je potlačeno pokud rodič nemá zdravou rodičovskou autoritu? Nevzniká zde významné riziko vzniku násilí páchaném vůči dítěti?
k zamyšlení 2): Při tvorbě zákona vyházíme ze zkušeností, z minulosti. Neměli bychom i při stanovení péče vycházet také pouze z minulosti a nezavírat před minulostí oči? Podívat se na historii dětství dítěte, jak své dosavadní dětství dítě vnímá, kde a u koho cítí důvěru a bezpečí, jak se v minulosti k dítěti choval otec, jak matka a zdali bylo na dítěti pácháno násilí či bylo přítomno násilí páchaném na rodiči druhým rodičem? Když vytrhneme dítě z péče rodiče, kterého dítě vnímá jako milujícího - svůj opěrný bod, nespouštíme tím právě násilí na dítěti, které vyvolá trpění dítěte? Není například pro dítě, které svého rodiče nezná, nebo s ním tráví čas minimálně, nebo páchal násilí na dítěti či na druhém rodiči naprosto frustrující a psychicky devastující být nuceno do střídavé péče? Nespouštíme násilí tím, že vyžadujeme po rodiči, od kterého dítě cítí důvěru a bezpečí, aby nutil dítě proti vůli dítěte jít k druhému rodiči (sekundární viktimizace)? Pro dítě je nepříjemné jet k cizímu člověku, nebo k člověku, kde není vybudovaná důvěra, bezpečí, láska, štěstí, porozumění. Bojí se, nechce – je to pro něj násilí, a pokud mu milující rodič, u kterého doposud dítě cítilo lásku a bezpečí, přikazuje to, co je mu nepříjemné, není to druhotné násilí? Neocitá se pak dítě ve stavu, že už nemá důvěru k nikomu, nikdo ho nechápe, jak se cítí, už nemá blízkého člověka, ztrácí naději ve šťastný život, regiznuje?
Pokud dítě rodiče nezná, a nevyskytovalo se násilí na rodiči či na dítěti, nebylo by lepší seznamovat dítě s rodičem pozvolna, za přítomnosti rodiče, od kterého dítě cítí bezpečí a lásku - přijít na návštěvu, společné krátké výlety? Nebo si myslíte, že vztah narovnáte tím, že dítě vložíte do násilné pozice?
k zamyšlení 3): Pokud se budeme dívat pouze do minulosti a to ihned povinně během prvního stání, které se uskuteční do měsíce od podání návrhu, nezanikne tím časový prostor pro tzv. indoktrinaci rodičem s následkem tzv. zavržení druhého rodiče dítětem, které je v současné společnosti velmi vyzdvihováno?
Nejdříve si pozorně poslechněte si rozhovor Matěje Skalického se Silvií Lauder, redaktorkou Respektu z 25. 4. 2023
Věra Jourová k úmluvě 23.4.2023 sdělovala: "očekávala jsem, že ČR ratifikuje bez jakýchkoli pochyb. Jenže pak se rozvinula veřejná debata iniciovaná katolickou církví, která Istanbulskou konvenci dostala do úplně jiné polohy, než kterou ve skutečnosti představuje. Dnes už to žije svým životem a má symbolický význam pro dvě strany – pro konzervativní, která tvrdí, že úmluva škodí, a pro ty, pro které jde o užitečnou věc, která má zlepšit boj proti domácímu násilí a násilí na ženách."
Je stále potřebné ratifikovat úmluvu v ČR, když v červnu roku 2023 členské státy EU odsouhlasily připojení k Istanbulské úmluvě (Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí)?
Evropská unie jako celek se stala smluvní stranou této úmluvy ve věcech, které spadají do pravomoci EU. Jestliže chceme, aby úmluva platila v plném rozsahu, je nutné jí ratifikovat. Ratifikace by vyjádřila plnou podporu v boji proti násilí na ženách a domácímu násilí.
Pojďme si představit monitorovací mechanismus GREVIO.
GREVIO je expertní skupina, která dohlíží na naplňováním Istanbulské úmluvy ve státech, které ji ratifikovaly. Elif Sariaydin (Oddělení násilí na ženách, Sekretariát mechanismu monitorování Istanbulské úmluvy, Rada Evropy), ve své prezentaci mimo jiné zmiňuje častá pochybení členských států s ohledem na článek 31:
GREVIO provádí přípravu předběžné výchozí hodnotící zprávy k danému státu, která:
- analyzuje úroveň implementace téměř všech ustanovení Úmluvy daným státem;
- odhaluje mezery;
- předkládá doporučení ke zlepšení situace.
celou prezentaci si můžete prostudovat zde: https://www.era-comm.eu/oldoku/SNLLaw/15_Istanbul_Convention/124DV43_Sariaydin_CZ.pdf
GREVIO vydává hodnotící zprávy, které jsou veřejné, k dispozici zde.
https://www.coe.int/en/web/istanbul-convention/country-monitoring-work
Českou republiku tam samozřejmě prozatím nemůžete nalézt, jelikož k ratifikaci prozatím nedošlo.
Tak se prozatím podívejme alespoň na Slovensko - tam mají obdobný model jako my v ČR a úmluvu ratifikovali dokonce už v r. 2015. Výbor v červnu 2025 konstatuje v bodě B mnoho doporučení tomuto státu, např. i "přijetí dodatečných opatření k zajištění komplexního sběru dat týkajících se všech forem násilí zahrnutých v Úmluvě". Slovensko má úmluvu již 10 let ratifikovanou, ale prozatím, minimálně v červnu 2025, nebyla tato data k dispozici.
př. ESLP Případ I.M. a další proti Itálii (Evropský soud pro lidská práva) - 10.11.2022 (app. no. 25426/20)
https://hudoc.echr.coe.int/eng#{%22itemid%22:[%22001-220989%22]}
k zamyšlení 1): Tak proč úmluvu neratifikujeme? Ochránila by přeci naše děti a ohrožené rodiče...
k zamyšlení 2): Pokud budou naše děti chráněné, budou žít ve štěstí, lásce a porozumění, nebude také spokojený jak milující tatínek, tak milující maminka?
Pokud ano, možná jste právě nalezli i příčinu důsledků, kterým čelíte vy a Vaše děti v osobním životě...např.:
- dítě nežije ve štěstí, lásce a porozumění z důvodu rozhodnutí soudu a OSPODu,
- dítě je v péči rodičem psychicky či fyzicky týráno,
- dítě bylo umístěno do ústavu, do tzv. neutrálního prostředí, než se rodiče "domluví",
- dítě musí k psychologovi, aby se naučili respektovat nemilujícího rodiče,
- dítě bylo svěřeno do péče nemilujícího rodiče a péče dříve plně pečujícího rodiče byla utlačena,
- byla jste potrestána pokutou či trestem odnětí svobody za nepředávání dítěte,
- dítě je často nemocné, máte pouze OČR, nevystačíte s příjmy a soud Vám doporučuje, abyste si sehnal/a druhou práci v období, kdy o dítě pečuje druhý rodič,
- je vám soudem sdělováno, ať si seženete chůvu/pečovatelku a jdete pracovat na plný úvazek namísto polovičního či dokonce 75% úvazku...
