Vývoj střídavé péče v ČR

Střídavá péče v Česku je prakticky možná od roku 1998 (tehdejší zákon o rodině). Aktuálně střídavou péči upravuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který nabyl účinnosti 1. ledna 2014.

Střídavou péčí se též opakovaně zabýval Ústavní soud. Nálezem ze dne 26. května 2014, sp. zn. I. ÚS 2482/13, je stanovena střídavá péče jako prioritní volba v případě rozchodu rodičů:

Je-li svěření dítěte do péče každé z (potenciálních) osob v jeho nejlepším zájmu, pak je zpravidla v jeho nejlepším zájmu svěření do péče všech těchto osob současně, neboť jen takto jsou zajištěny podmínky pro všestranný rozvoj dítěte a jen takovým postupem lze minimalizovat zásah do rodinného života dítěte.(...) pokud jsou oba rodiče způsobilí dítě vychovávat, pokud oba mají o jeho výchovu zájem (§ 26 odst. 2 zákona o rodině) a pokud oba dbali kromě řádné péče o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní (§ 26 odst. 5 zákona o rodině), svěření dítěte do střídavé péče by mělo být pravidlem, zatímco jiné řešení je výjimkou, která vyžaduje prokázání, proč je v zájmu dítěte jiné řešení.

další nález ze dne 30. května 2014, sp. zn. I. ÚS 1506/13, se vypořádává s častou námitkou vzdálenosti mezi bydlišti obou rodičů:

Z ústavněprávního hlediska pak neobstojí ani poukaz stěžovatelky na velkou vzdálenost mezi bydlišti obou rodičů, neboť toto hledisko samo o sobě není dle názoru Ústavního soudu důvodem, který by a priori vylučoval vhodnost střídavé výchovy nezletilého dítěte.

Nález ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. I. ÚS 3216/13:

Práva rodičů na péči o dítě jsou totiž zásadně shodná a toto právo jednoho z rodičů není plně naplněno stykem po třetinu času.

Další nález ze dne 30. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 1554/14, se detailně věnuje střídavé péči a kvalitě komunikace mezi rodiči:

Již samotná střídavá péče totiž může být impulsem ke zlepšení komunikace a lepší spolupráci rodičů. Je však nesporné, že špatná či přímo konfliktní komunikace mezi rodiči může mít negativní vliv na osobnostní rozvoj dítěte. Proto ve výjimečných případech, kdy ani pokusy o nápravu ze strany soudů neměly na zlepšení komunikace vliv, mohou soudy střídavou péči vyloučit. Musí přitom zjistit, na straně kterého z rodičů leží příčina nevhodné komunikace, a zohlednit toto zjištění při svěřování dítěte do péče pouze jednoho z rodičů. Dítě by pak mělo být svěřeno do péče právě toho z rodičů, který je ochotný s druhým z rodičů komunikovat a nebránit mu ve styku s dítětem. Závěrem Ústavní soud zdůrazňuje, že rozhodnutí soudu, kterým nevyhoví rodiči žádajícímu střídavou péči, musí být podrobně a přesvědčivě odůvodněno a musí být náležitě vyloženo, na základě jakých skutečností nebylo v konkrétním případě rodiči vyhověno a jaké kroky byly podniknuty k případnému odstranění daných překážek.

Současně ale platí, že rozhodujícím kritériem je vždy zájem dítěte:

Kritériem pro svěření dítěte do střídavé péče není (často jen subjektivní) přání konkrétního rodiče, nýbrž především tzv. nejlepší zájmy dítěte (srov. čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), které jako objektivní faktor musí být při rozhodování soudů prioritním hlediskem. Obecné soudy se současně musí snažit nalézt řešení, které nebude omezovat ani právo rodiče zaručené v čl. 32 odst. 4 Listiny podle požadavků proporcionality zásahu do jeho základních práv. Střídavou péči proto lze před ostatními modely péče upřednostnit jen tehdy, je-li s přihlédnutím ke všem okolnostem případu, a to jak v kladném nebo záporném smyslu, nejvhodnějším uspořádáním zohledňujícím prioritní zájem dítěte.

Co Ústavní soud tedy prosazuje a jak toho dosahuje?

Prosazuje:

• Práva rodičů na péči o dítě jsou totiž zásadně shodná - tedy rovnocenné právo na výchovu matkou i otcem, nehledě na fakt, zdali dítě bude vyrůstat v lásce, spokojenosti a porozumění
• střídavou péči prosazuje bez přihlédnutí k hledisku jak fakticky příjemné/nepříjemné to pro dítě bude, např. vysoká vzdálenost, dvě školy apod.  Tlak na střídavou péči je tedy enormní...

Jak toho dosahuje? 

• pokusy o nápravu ze strany soudů, jejichž cíl je zlepšení komunikace mezi rodiči -  zde se nám opět zapojují profese (soudce, právník, ospod pracovník, psycholog, znalec) a v souladu s Cochemskou praxí  podpoří vztah dítěte od obou rodičů -  neboli tlačíme intenzivně do toho, aby pečovali oba rodiče
• zaměřme se na "Musí přitom zjistit, na straně kterého z rodičů leží příčina nevhodné komunikace, a zohlednit toto zjištění při svěřování dítěte do péče pouze jednoho z rodičů. Dítě by pak mělo být svěřeno do péče právě toho z rodičů, který je ochotný s druhým z rodičů komunikovat a nebránit mu ve styku s dítětem." - Tak komu podle Vás svěří soud a OSPOD dítě do péče? Bude to milující rodič, který bojuje za to, aby dítě vyrůstalo ve štěstí, lásce a porozumění? Nebo to bude agresor? ...důsledky ukazují, že dítě po rozhodnutí soudu nevyrůstá ve štěstí, lásce a porozumění.